V pondělí 16.8. byl v Argentině státní svátek – výročí úmrtí generála San Martina. Ve skutečnosti toto výročí připadá až na 17. srpen, ale jelikož by to bylo až v úterý, Argentinci přesunuli tento svátek na pondělí, aby si prodloužili víkend. Po sobotní oslavě mých narozenin, která se protáhla až do pozdní noci a po skvělém asadu, které Nestor připravil na nedělní oběd, jsme byli všichni nějací utahaní a po obědě jsme si šli všichni zdřímnout. Nestor i Alicia spali až do večera, takže jsem měl dostatek času na dokončení článků a úpravu fotek z Buenos Aires. Plánovaný výlet do Tigre jsme tedy přesunuli až na pondělí.
V pondělí jsme vyrazili někdy kolem desáté hodiny dopoledne autem do oblasti delty řeky Paraná, která se nachází severně od Buenos Aires. Zde se nachází městečko Tigre – oblíbený víkendový cíl obyvatelů provincie Buenos Aires. Tato lokalita je známá především díky rozsáhlé oblasti kanálů a ostrovů, které řeka vytvořila v místě styku pevniny s mořem.
Cestou jsme se trochu ztratili, ale nakonec jsme s mírným zpožděním přeci jen dorazili na místo určení. Auto jsme nechali v přístavu, se kterým sousedí tržiště plné obchůdků, krámků kavárniček a restaurací. Všude bylo strašně moc lidí, takže jsme se ani pořádně nikde nezastavili. V jedné z restaurací jsme poobědvali. Já s Gonzalem a Melinou jsme koupili lístky a nasedli na jednu z turistických lodí, připomínající benátské „vaporetto“ (kapacita asi 60 lidí) a vyrazili na asi hodinu a půl trvající komentovanou plavbu po deltě řeky.
Samotná loď nebylo to jediné, co mi připomínalo Benátky. Řeka Paraná vytvořila na svém konci podobný systém ostrůvků a kanálů jako je tomu v Benátkách. Zde však mluvíme o nesrovnatelně větším a nesrovnatelně méně obydleném území. Jak mi sdělil Gonza – na ploše o rozloze města Buenos Aires žije méně než 1000 lidí. Ostrovy jsou porostlé vzrostlými stromy mezi nimiž se sem tam vykukují domky, některé až překvapivě hezké a udržované. Namísto auta a parkovacího místa tu každý má loďku nebo motorový člun a molo. Na kanálu je docela rušno. Na řece se dělají docela vlny, takže se i loď plná lidí docela houpe. A když k tomu přidáte vlnu vytvořenou přídí vaší lodi, jejíž výška je úměrná rychlosti a proti vám se pohybuje poměrně rychle další loď, která vás mine cca o 3 metry, sem tam se stane, že se někdo nedobrovolně osprchuje. Navíc je dotyčný chudák terčem posměchu všech ostatních. Tak jako jeden chlápek, který seděl vepředu a dostal pořádnou dávku. My jsme byli naštěstí úplně vzadu, ale i tak jsme museli být ve střehu. Po návratu do přístavu jsme se sešli s Aliciou a Nestorem, kteří upřednostnili posezení u kávy před plavbou. Ještě jsme jednou obešli přístav a přilehlé obchůdky a v pozdním odpoledni se vrátili domů.
0 komentářů:
Přidat komentář