BONUS - Argentinské zvyklosti - BONUS

Nebojte se, nezapomněl jsem na Vás. I když nemám žádnou zpětnou vazbu, tuším, že pár lidí si blog čte a protože mě za poslední dva týdny nepotkalo nic extra zajímavého a nechci Vás nudit popisem mé každodenní pracovní činnosti, rozhodl jsem se napsat až tento "bonusový článek". Ten si klade za cíl seznámit Vás s Argentinou jako takovou a jejími zvyklostmi.

Na úvod jen telegraficky. Kurz španělštiny, do kterého jsem se přihlásil je moc fajn a hodně mi pomáhá. Pomalu začínám španělštinu chytat a snad to tak půjde i dál. V práci finišuju na subprojektu - automatickém uzavírání a otevírání reaktoru. Po velice dlouhé době jsem začal pracovat v AutoCadu. Začínám už plánovat a myslet na nějaké to cestování, díky pravidelnému kontaktu s panem Kurganským vím i o dobrých tipech kam zajet a co navštívit. Jednou týdně jsem pozvaný ke Kurganským na večeři, což je taky moc fajn. Minulou sobotu (18. 9.) mě kontaktoval pan José Antonio Strnad - Předseda českého spolku v Santa Fé (ale mluví bohužel jen španělsky). Pokoušeli jsme se potkat, ale nějak nám to časově nevycházelo, možná to vyjde zítra. Včera, v pátek (24. 9.) jsem se poprvé účastnil tréningu pozemního hokeje. Samotný sport je velice zajímavý, myslel jsem si, že to bude něco jako floorball, ale je to docela náročné (technicky) a hlavně hodně odlišné. Co je však mnohem zajímavější, je to, že na univerzitě neexistuje mužská skupina, která by se věnovala hokeji. V zemi, kde se každý malý kluk chce aspoň přiblížit neskutečně populárnímu Maradonovi, se není čemu divit. A tak mám asi 30 spoluhráček a žádného spoluhráče. Tím však neříkám, že mi to nějak vadí :).  Ale zpět k tématu, kterým jsou argentinské zvyklosti.

Každý člověk, rodina, etnikum i národ má své zvyklosti, které dodržuje. Nejinak je tomu i tady v Argentině. Myslím, že po relativně dlouhé době, kterou jsem tady v Argentině už prožil, jsem něco pochytil a tak se pokusím stručně přiblížit to, co mi přijde jako nejvíc zajímavé.

1. Yerba maté

Yerba maté je čaj připravovaný z lístků cesmíny paraguayské. Před odjezdem do Argentiny jsem si myslel, že maté je doménou Paraguayců (kvůli názvu rostliny), ale všichni mě rychle vyvedli z omylu. Maté se pije i v Argentině a údajně i Brazílii, Uruguayi a Chile. Pití maté je tady na denním pořádku. Lidé nosí všude termosky s horkou vodou, kalabasu – tradiční nádobu na maté, ze které se čaj pije bombillou – tyčinkou se sítkem. Pravá kalabasa je vyrobená z vydlabané tykve, ale móda a i praktičnost přeje také hliníkovým či dřevěným kalabasám. Na mnoha místech jsou ohřívače vody. V obchodech je pro maté věnován zhruba stejný prostor jako u nás pivu. Velice běžné je pití maté s přáteli, kolegy, dokonce údajně i během přednášek na univerzitě. Pokud pijete maté s více kolegy, pije se zásadně z jedné kalabasy. Jedna osoba připravuje maté neustálým doléváním vody a podává ho ostatním v konstantním pořadí. Za maté poděkujete až v momentě, kdy už nechcete pít, tedy až dopijete poslední hrníček. Tento zvyk se mi osobně moc líbí. Už mám kalabasu i čaj, zítra koupím bomillu a termosku a začnu taky usrkávat.

2. Asado

Tohle je klasika. Grilované hovězí maso, vyjímečně vepřové nebo kuřecí. Argentinské národní jídlo. Připravuje se na grilu (parrilla) s dřevěným uhlím. Maso se nijak nekoření, pouze se nasolí. Argentinci mají pro nás trochu zvláštní způsob porcování hovězího, maso je vždy s kostí.

Asado se typicky připravuje (minimálně) jedenkrát týdně v každé rodině. Grily tu ale najdete i na veřejných místech – na pláži a dokonce i na univerzitě, hned vedle vrátnice :). Na grilu můžete připravit prakticky cokoliv z hovězího – u Gonzala v rodině kromě masa grilují také ledviny, osrdí a dokonce (jestli jsem to správně pochopil) i tenké střevo. Ochutnal jsem vše, a těžko říct, co bylo lepší. Porce masa jsou na české poměry gigantické. To co zde sní jeden člověk, by pohodlně stačilo celé české rodině. Prostě ráj :).

3. Pozdravy

Lidé jsou zde milí a srdeční a začíná to už u pozdravů. Ženám se – tak jako v celé Jižní Americe – nepodává ruka, namísto toho se políbí na tvář. To platí jak pro pozdravy žena-žena, muž-žena. V provincii Buenos Aires jsem se setkal i s políbením muž-muž. To ale údajně jen u dobrých kamarádů. Jinak platí podání ruky, tak jako kdekoliv jinde.

4. Národní symboly

Modro-bílo-modré vlajky vlají všude, po ulicích se často procházejí lidé v typických pruhovaných sportovních dresech. Ne že by to bylo úplně unikátní, setkal jsem se s tím v Rumunsku, Řecku, Itálii i Maďarsku, ale pro Českou republiku to typické není, a tak si myslím, že je dobré se o tom zmínit.

5. Fotbal

Posvátný sport. Maradona je národní hrdina. Každý fotbalový přenos z Argentinské ligy vysílá několik televizních i rozhlasových stanic. Kluci čutají všude, kde je aspoň trochu rovný plácek. Pamatuju si jednu cestu z Buenos Aires do General Rodriguez. Kolem dálnice jsme na dvou kilometrech viděli snad dvacet skupinek, které hrály fotbal. Moc se mi líbí, jak argentinští komentátoři pokaždé křičí góóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóól klidně i šest, sedm, osm sekund v kuse, prostě co jim dech stačí.

6. Doprava

Do teď nechápu jak to tady vlastně funguje. Když pominu technický stav aut, o kterém napíšu někdy příště, je to tady divoké.

7. Jazyk

ačkoliv je španělština jen jedna, během let se vyvinuly určité odlišnosti ve výslovnosti argentinské a španělské španělštiny. Argentinská španělština, která se používá i v Uruguayi vyslovuje „ll“ (dvojité l jako [š], případně [ž], zatímco španělská španělština (tedy zbytek španělsky mluvících zemí) vyslovuje dvojité l jako [lj] nebo [j]. Mimo to se tu používají některá odlišná slova, kterých ale není zase nějak dramaticky moc.