Zatímco na začátku mi připadaly dny a týdny dlouhé, teď se zdá, že čas začal utíkat tak trochu rychleji. Je za mnou pracovní týden, který byl opět plný událostí.
Na úterý (7. 9.) jsem naplánoval prezentaci o ČR pro ostatní spolubydlící tady v domě. Termín jsem nezvolil náhodně, ve středu jsem měl v plánu povídat o naší zemi v práci, tak jsem jsem dostal pokyn od pana Miny. V úterý ráno mi ale řekl, že musí nutně pracovně letět do Buenos Aires, Lucas zase musel ve středu k doktorovi a tak jsme to odložili na pondělí. Výhodou bylo aspoň to, že jsem ve středu nemusel do práce. Nicméně naplánovanou prezentaci v RAE 1 jsem nezrušil. V 10 hodin večer se sešlo poměrně dost lidí – asi 23-25, někteří odcházeli a přicházeli, tak to nevím přesně. Bylo moc fajn, že přišli i někteří z těch, kteří anglicky neumí. Prezentace měla myslím docela úspěch, zvláště poté, co jsem dal publiku kvízovou otázku týkající se roční spotřeby piva v ČR na jednoho obyvatele a vyhlásil soutěž o nejpřesnější tip s tím, že vítěz dostane čokoládu. Holt měl jsem na VŠ dobré učitele a tahle vsuvka z dílny prof. Raaba funguje.
Volnou středu (8. 9.) jsem si užil – prospal jsem se, zašel si nakoupit a prostě udělal všechny věci, které bylo potřeba udělat a na které do té doby nebyl čas. S Edwinovou pomocí jsem poslal dopis do ČR a koupil si konečně místní sim kartu. Tady v Argentině, jestli jsem to dobře pochopil, to funguje na principu co provincie, to jiné číslo. A pokud přijedete z Buenos Aires s tamní simkou do Santa Fé, tak jako já, nikdo vám nebude volat a psát, protože to údajně je hodně drahé. Navíc jsem se začal chystat do Rosaria, města, kam jsem chtěl jet s Martou ve čtvrtek pro vízum. Hodně pozdě večer jsem ale zjistil, že mi chybí některé dokumenty...
Ve čtvrtek (9. 9.) jsem tedy nikam nejel a s Yeminou spěchal na Mezinárodní oddělení pro vysvětlení (a hlavně pro ty dokumenty). Ještě před tím jsem si radši zavolal na ambasádu a informoval kolegy v práci. V kanceláři se tvářili tak, jako že o ničem neví a že ty papíry ani vlastně nepotřebuju, což byla lež. Kloudné vysvětlení jsem nedostal ani další den, namísto toho jsem dostal další špatnou radu, kterou jsem však díky rozhovoru s ambasádou vyhodnotil jako špatnou hned na začátku. Myslím, že kromě urgence mojí výplaty, pokud nebude k dispozici v termínu, se na „Mezinárodní“ oddělení už radši obracet nebudu.
Výsledek je tedy takový, že vízum nedostanu, ale situace se dá řešit i jinak. Před uplynutím doby 90 dnů od příjezdu do Argentiny musím vyjet za hranice a pak dostanu nové 90ti denní vízum (razítko do pasu). Když se na to podívám z druhé stránky, dopadlo to nakonec dobře – namísto platby 300 pesos za vízum můžu tyto peníze, které mimochodem představují víc než třetinu mého příjmu, investovat do cestování a výsledek bude stejný. Stálo mě to naštěstí jen 40 pesos za výpis z rejstříku trestů, který jsem si vyřizoval předstihem právě kvůli vízu. Nikomu bych ale tyto problémy nepřál, bylo to hodně nepříjemné. Zvláště když víte, že nejste schopní domluvit se s úřady.
V pátek (10. 9.) jsem si ale zlepšil náladu. Na univerzitě mě kolegové pozvali na asado. Musel jsem se smát, když jsem zjistil, že grilovací místnost je hned u vchodu do fakulty. Asado bylo výborné a navíc ho bylo opravdu moc, kluci funěli jak parní lokomotivy, mě se dělalo temno před očima :-D. Byla by to krásná smrt, zemřít na přejezení masem, ale to možná až později. Z univerzity jsem se dostal na RAE 1 později než obvykle a tak nějak plynule jsem vplul do začátku brazilské párty, Bazilci slavili státní svátek, pili jsme caipirinhu a bylo to fajn, někteři se opili tak rychle, že jsem tomu ani nechtěl věřit. Všichni tančili a zpívali a my ostatní (hlavně Evropani) jsme se bavili při pohledu na tu veselou skupinku. Ještě před párty dorazil můj nový spolubydlící – Marek. Polák, který žije od osmi let ve Španělsku, naštěstí stejně dobře jako španělsky mluví i anglicky. Posledním bodem programu byl přesun na diskotéku kdesi na severu. Tam se mi ale moc nelíbilo, protože byla šíleně přeplněná, navíc tam nebyl (kromě některých kolegů studentů) nikdo anglicky mluvící. Ve dvě hodiny jsem se proto rozhodl pro návrat na RAE 1.
Dnes v sobotu (11. 9.) se opět nic neděje, což mě štve, rád bych někam vyrazil, ale samotnému se mi nechce. Příští víkend s tím snad něco udělám. Nebo ještě lépe hned zítra v neděli.
zapomněl jsem dodat, že ve středu, tak jako každý den přišel do domu Juliano, náš správce. Přinesl něco moc zajímavého. Nějakou ročenku o Československu z ledna 1957 (psanou česky a slovensky). Jeho babička byla češka a jmenovala se Strnadová. Tož tak :)
OdpovědětVymazat